Ikonická památka, která denně přiláká tisíce turistů i Pražanů. Stavba, která spojila dva břehy Vltavy, přežila povodně i tramvaje, středověké legendy i vědecké spory o vajíčka v maltě. Památka, kolem níž procházejí davy – a přesto o ní většina z nás ví jen zlomek pravdy. Vydejte se s námi po stopách faktů i mýtů, které z Karlova mostu dělají jednu z nejpozoruhodnějších staveb české historie – a odhalte příběhy, jež se skrývají pod jeho kameny.
Most, který nemá jméno
Začněme prvním překvapením. Karlův most se po většinu své existence vůbec nejmenoval Karlův. Až do poloviny 19. století mu Pražané říkali prostě Kamenný most nebo Pražský most – byl to totiž jediný kamenný most ve městě. Teprve kolem roku 1870, kdy se v německy píšících novinách poprvé objevil název "Karls-Brücke", začal být spojován se jménem císaře Karla IV.
Ještě zajímavější je, že kdyby se měl most pojmenovat historicky správně, nesl by spíš jméno most svatého Víta. Na Staroměstské mostecké věži je totiž vyobrazen právě svatý Vít jako hlavní ochránce a patron stavby. Karel IV. tam je zobrazený jako zakladatel, jeho syn Václav IV. jako dokončitel – ale svatý Vít je skutečným strážcem mostu.
Tajemství vajec – pravda, nebo legenda?
Skoro každý někdy slyšel příběh o tom, jak Karel IV. nechal do malty míchat vejce, aby byl most pevnější. Ale co na to věda? V roce 2008 proběhla expertiza na Vysoké škole chemicko-technologické, která našla ve vzorcích malty stopy albuminu z vajec.
O dva roky později však přišel nový výzkum Přírodovědecké fakulty UK, který použití vajec vyvrátil. Vědci zjistili, že malta je tzv. římská malta – pokročilá technologie s vlastnostmi připomínajícími dnešní lehké konstrukční betony pro moderní mosty. Tato technologie byla považována za ztracenou s pádem římské říše.
Verdikt? Stopy vajec se skutečně našly – ale v naprosto zanedbatelném množství. Kdyby se do malty přidala vejce v technologicky významném množství, malta by ztratila svou pevnost. Pověst o celých fůrách vajec je tedy mýtus. Most postavila pokročilá římská technologie – což je vlastně ještě více fascinující.
Když po mostě jezdily tramvaje
Dnes je Karlův most vyhrazený pouze pro pěší. Ale ještě před sto lety se po něm proháněly tramvaje. Od roku 1883 jezdila po mostě koněspřežná tramvaj, později nahrazená elektrickou variantou.
Elektrifikace mostu však byla technický oříšek. František Křižík nechtěl narušit vzhled mostu trolejovým vedením, proto vyvinul unikátní systém spodního přívodu proudu – proudové vodiče byly zapuštěny přímo do vozovky a tramvaje odebíraly elektřinu ližinami zespodu.
Elektrická tramvaj začala jezdit přes most 28. září 1905. Jenže tento pokrokový systém se ukázal být problematický. V zimě často vypadával, tramvaje zamrzaly na mostě a vytvářely zácpy. Navíc těžké tramvaje ohrožovaly stabilitu mostu. Proto byl provoz v roce 1908 po pouhých třech letech definitivně ukončen. Automobilová doprava pokračovala až do roku 1965, kdy byl most konečně vyhrazen pouze pěším.
Magické číslo císaře
Karel IV. si potrpěl na symboliku – a podle legendy určil i magický okamžik, kdy měl být položen základní kámen mostu: 9. 7. 1357 v 5 hodin 31 minut. Čas i datum tvoří číselnou řadu 1-3-5-7-9-7-5-3-1 – dokonalou symetrii, která měla mostu zajistit pevnost a štěstí.
Císař byl přesvědčen, že stavby musí být v souladu s nebeským řádem. Podle astrologů měl být tehdy „příznivý okamžik“, kdy jsou síly Slunce a Saturna v rovnováze.
Zda šlo o skutečný zápis z 14. století, nebo pozdější legendu, historici dodnes neví. Jisté ale je, že Karel IV. chtěl, aby most stál nejen na kamenech, ale i na číslech.
Bruncvíkův meč v pilíři
Na pilíři u Kampy stojí socha rytíře Bruncvíka se lvem. Podle staré české legendy tento rytíř získal na svých cestách zázračný meč, který na povel sám seče hlavy. Před svou smrtí Bruncvík meč nechal zazdít do mostního pilíře, kde má ležet ukrytý po staletí.
Legenda říká, že až budou české země v největší nouzi, vyjedou z Blaníku rytíři v čele se svatým Václavem. Když budou přejíždět Karlův most, Václavův kůň zakopne – a meč vyskočí z pilíře. Svatý Václav jej zvedne a porazí všechny nepřátele.
Při opravách po povodni v roce 1890 byl v mostním pilíři skutečně nalezen starý meč! Historici však nabízejí racionálnější vysvětlení – na místě mohla stát pohanská svatyně s modlou boha Peruna držícího meč. Po příchodu křesťanství byla modla svržena do Vltavy a meč zazděn do mostu. Ale kdo ví? Možná legenda čeká na svou chvíli.
Barokní galerie na mostě
Most dnes zdobí 30 soch a sousoší, většinou barokních z přelomu 17. a 18. století. Nejstarší sochou je bronzové zpodobnění svatého Jana Nepomuckého z roku 1683 – jediná bronzová socha na celém mostě.
Jan Nepomucký byl podle legendy svržen z mostu do Vltavy v roce 1393 králem Václavem IV., protože odmítl prozradit, co mu královna svěřila ve zpovědi. Socha se stala vzorem pro tisíce dalších soch tohoto světce po celé střední Evropě. Traduje se, že dotek reliéfu na podstavci přináší štěstí.
Umělecky nejcennější je pravděpodobně Svatá Luitgarda od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1710, která zachycuje slepou světici líbající rány Ježíše Krista.
Jediný plynově osvětlený most na světě
Karlův most má ještě jedno unikum: je jediným mostem na světě osvětlovaným plynovými lampami. Ty osvětlují samotný most a Křížovnické náměstí.
Plynové osvětlení se na most vrátilo v roce 2010 místo elektrického osvětlení. Jejich světlo má mnohem teplejší zabarvení než studené elektrické světlo.
Během adventu – od 1. do 23. prosince – lampář v historické uniformě z konce 19. století prochází mostem a ručně rozsvěcuje všechny lampy dlouhou tyčí s hořícím knotem. Jinak se lampy rozsvěcují automaticky, ale tato tradice je kouzelná podívaná.
Povodeň, která téměř zničila legendu
Most přečkal staletí, bitvy i krále. Ale 4. září 1890 se stalo něco dramatického: povodeň strhla dva pilíře a tři oblouky. Vltava kulminovala s průtokem kolem 5000 m³/s a zaplavila téměř třetinu Prahy.
Most tehdy nebyl jen památkou – jezdily po něm koněspřežné tramvaje, byl hlavní dopravní tepnou. Ke zřícení došlo, když se o pilíře zachytily klády z povodně. Tlak vody byl neúnosný – a středověká konstrukce ustoupila.
Oprava trvala roky. Použil se hořický pískovec a žula z Mrače. Ironií je, že povodeň v roce 2002, která měla ještě větší průtok, Karlův most přežil.
Most před Karlovým
Karlův most má předchůdce. Juditin most, postavený v letech 1158–1172, byl pojmenován po královně Juditě Durynské. Byl to jeden z nejstarších kamenných mostů severně od Alp.
V noci z 2. na 3. února 1342 povodeň a ledopád most zničily. To vedlo Karla IV. k rozhodnutí postavit nový, větší most jen desítky metrů dále. Zajímavostí je, že zbytky Juditina mostu můžete vidět dodnes. Nejznámější pozůstatek je v kavárně pod Karlovým mostem, kde najdete původní dlažební kostky z 12. století.
Dotkněte se historie
Zaujala vás legenda Karlova mostu? Tento ikonický symbol Prahy se dostal i na historické československé mince. 5 haléř z let 1923–1938 nese na rubu krásné vyobrazení právě tohoto mostu – v době, kdy po něm už nejezdily tramvaje a Praha vypadala úplně jinak než dnes.
Objevte numismatickou kartičku s motivem Karlova mostu a vlastněte skutečný kus historie, který nese motiv jedné z nejvýznamnějších staveb na našem území.
